Vítejte na stránkách Jestřebí boudy !

Mrazy lehce polevily, sluníčko se na nás usmívá a mě se podařilo potlačit svoji vrozenou lenost a donutil jsem se k lehké procházce. Ale teď kam?! Po návštěvě webových stránek Jestřebí boudy a prohlídce webkamery jsem se rozhodl pro Brendy. Abych si cestu usnadnil, přece jen ta lenost je potvora, dojel jsem autem do Radvanic a už pěšky pomalu stoupal na hory Brendy. Sníh křupal pod nohama a okolo bylo nádherné ticho.

Jen sluníčko nakukovalo do chladného lesa. Ptačí trylky mi dělaly kulisu, když jsem z toho lesa vykoukl a otevřel se mi pohled na bílou pláň Pasek. Jen jeden kouřící komín upozorňoval na lidskou přítomnost. Taky pláň rozparcelovaná, někde více, jinde méně zavátými stopami lyží a sněžných skútrů, a dnes ještě nepoznamenaná lidskou činností, prozrazovala uplynulý rušný víkend a zároveň jako by vábila k návštěvě další a další turisty a lyžníky k zimním radovánkám.

Jelikož se v upravených lyžařských stopách nechodí a mimo stopy jsem se bořil po kolena i více do sněhu, tak mi nezbylo nežli obejít jen známá a dostupná místa. Pokochat se pohledem na okolní spící přírodu. Vzdálené Krkonoše byly v oparu a špatně viditelné, ale tutově tam byly! Pak moji samotu a ticho Brend přerušily tři páry svištících běžek. I ve všední den sem jezdí návštěvníci. A tak jsem se s Brendama pohledem rozloučil a vrátil se do Radvanic k autu a zpět do civilizace. (pozn. více fotek najdete v galerii Různé.)